Příběhy našich členů

Víkendový pobyt v Dolní Malé Úpě

Zuzana Siřišťová

23. - 25. 9. jsme byli s manželem a Kačenkou na víkenďáku s APROPEM na hotelu JAVOR v Malé Úpě. Jsme členy tohoto sdružení, které úzce spolupracuje se Základní školou v Soudné (dříve zvláštní školou), kam denně vozím naší Kačku. Apropo má od roku 2002 zřízenu rehabilitační třídu pomocné školy pro mentálně a tělesně postižené děti. Ve škole pomáhá vytvářet zázemí pro velmi těžce postižené děti školního věku. Sdružení pomáhá rodinám s postiženými dětmi vést plnohodnotný život. Mimo jiné se mají rodiny s dětmi možnost setkávat nejen na různých akcích v průběhu roku, dílničkách všeho druhu, ale také Apropáci pořádají každoročně víkendové pobyty pro rodiče s dětmi. Škoda, že nás tentokrát kvůli nemocem bylo jen pět rodin a dvě asistentky Anička s Ditkou, které měly připravený program nejen pro děti. Pojaly ho jako KRAKONOŠŮV. Mimo to dětem ještě před příjezdem Anička z místnosti, ve které mají na hotelu posilovací stroje, vytvořila nádhernou hernu, kam moc rádi chodily. Pořádala se tady i diskoška, na kterou se děti moc těšily. Nám rodičům dopřály Anička s Ditkou i spoustu času, který jsme mohli využít my dospěláci jen sami pro sebe, protože se našim zlatíčkům věnovaly a plnily s nimi různé úkoly. V neděli dopoledne ještě děti plnily v jídelně poslední úkoly, aby byl Krakonoš spokojený. Potom mu všechny děti společně poděkovaly pokřikem: „Krakonoši děkujemééé!!!…….“

Jedna z maminek slavila před tím čtyřicetiny a připravila v pátek večer pohoštění, takže jsme s Mírou a Kačkou v sobotu odpoledne vyrazili do Trutnova pro kytku a malý dáreček i za ostatní a dodatečně večer pogratulovali.

Jeden tatínek byl v práci ,,šikovný´“ a trávil víkend s nohou v sádře, takže jsem ještě koupila pastelky voskovky a každé s dětí mu muselo na ni něco nakreslit. Docela se jim to líbilo a vyřádily se.

Všichni i rodiče dostali „Krakonošův glejt“ jako upomínku na víkenďák a proběhlo i předání keramické medaile nejpohodovější mamince Míle Maršíkové za to, jak perfektně zvládá oba dva kluky.

I když mi manžílek moje pleteníčko sebou zakázal vzít, aspoň ruličkování jsem si prosadila a pár jich po večerech namotala. Zkusila si to i maminka Monika a šlo jí to. Byl i výlet.

Myslím, že jsme si víkenďák všichni užili a budeme se těšit na další společné setkání.

Proč jsem chtěla pomáhat druhým lidem?

Katka Veselková

Byl to můj největší sen. Od malička jsem milovala staré lidi. Čím jsem byla starší, tím víc rostla má láska k lidem. Když jsem šla do dětské léčebny Železnice, chodily se mnou děti na vozíčku a já jsem cítila, jak moc je mi s nimi dobře. Každý jejich úsměv vyjadřoval radost a štěstí, a to se mi na nich moc líbilo. Jedné kamarádce jsem pomáhala s přípravou na vyučování, vyndávala jsem jí učení.

Pak Železnici zrušili a já nastoupila do školy v Soudné do Jičína. Moc mě trápilo, že jsem se s dětmi na vozíčku nemohla vídat každý den. Po 9. třídě jsem nastoupila do Odborného učiliště a praktické školy v Hořicích, kde jsem poznala, jak je důležité pomáhat druhým lidem, a tak se mi sen splnil. Můj největší zážitek byl, když jsem každé ráno myla a krmila babičky, cítila jsem ve svém srdíčku radost a pokoj k lidem. Školu jsem zakončila výučním listem v loni. Od září jsem nastoupila do Dívčí katolické školy v Praze, kde se učím taky pečovatelství. Jsem tam na intru, učím se hrát na kytaru a jezdit na kolečkových bruslích. Na intru jsou samá děvčata, i když ve škole máme jednoho postiženého kluka,kterému pomáhám.

Můj cíl je - pomáhej člověku, jak jen můžeš, a dávej mu lásku, protože ne každý zažije hodně lásky.
Tak to cítím já ve svém srdíčku a i dál bych chtěla pomáhat lidem.